Tento sport si v životě zkusil snad každý z nás. Nejde totiž o nic výjimečného. Lidé holdovali běhu vždy a lze jej považovat za určitou evoluční výhodu. Vždyť lidé na rozdíl od jiných živočichů mají Achillovu šlachu. To nám pomáhá lépe se odrážet a tím zefektivnit náš běh. Z počátku byla tato výhoda využívána k lovu a uhnání kořisti. Později se však z běhu vyvinul sport.

Často byl považován za doménu atletů, kteří se věnovali tomuto sportu na dráze. Nebo se také objevovali jednotlivci, kteří využívali běhání k hubnutí. Běh byl také k vidění na silničních maratonech. Později se však tento sport probojoval i do hor. Dnes už navíc téměř každý byl na nějakém tom závodě. Ať už silničním nebo horském.

Zjistilo se, že běžecké závody jsou navíc velice ziskové. Lidé dnes raději zaplatí za věci prospěšné jejich zdraví a zážitky než za hmotné věci. Proto můžeme snad každý víkend vidět stovky a tisíce závodníků, jak vyrážejí vstříc kilometrům.

Nebylo tomu tak vždy zvlášť ve světě horského běhu. Průkopníci v tomto směru byli považováni za blázny a šílence, když se vydávali běžet na horu či seběhnout prudký svah. Dnes je již považován za standard. Dokonce si získal svůj vlastní název. Pro ty zasvěcené jistě dobře známý termín Skyrunning.

Může jej volně přeložit jako běh v oblacích. Definovat tak můžeme ty závody, které se odehrávají v nadmořské výšce 1 000 m. n. m. a výš. Závody tohoto typu najdeme na celém světě. V česku dokonce existuje asociace a žebříček bodovaných závodů díky kterým se můžeme dostat na ty světového formátu.

Běh se však pro ty čisté nadšence stal příliš zpopularizovaným. Spíš, než o zábavu jde dnes o naběhané kilometry a časy. Ztratil už tak své kouzlo a radost, když na vrchol kopce doběhne člověk sám a užívá si klid a mír. Z čisté radosti se tak staly tréninkové plány a specializované jídelníčky, které sportovce spíš odradí, než motivují k dalším výkonům.